Taping a mé zážitky z kurzu

Jak jsem Vám zmiňovala ve videu „Souzníme s přírodou v srpnu“, zúčastnila jsem se tento víkend 18. – 19. 8. 2018 základního kurzu tejpování. A protože mě až zaráželo, na kolik je rozšířená fáma o této technice a tejpech samotných, rozhodla jsem se Vám napsat něco více o tejpování a zároveň se s Vámi podělit o mé zážitky, neboť ti, kteří mě znají, ví, že jsem dost spontánní člověk a málokdy si lámu hlavu s tím, co si o mě druzí myslí. Takže jdeme na to! 🙂

V první řadě se Vám musím přiznat, že ačkoliv jsem byla na kurz natěšená, s přibližujícím termínem jsem v sobě pocítila nervozitu se strachem. Co když to nezvládnu? Co když si s ostatními nepadneme do noty? Okamžitě jsem tyto strachy zaháněla a vkládala si do mysli to, že to bude bezva, že to zvládnu a že si sebou přibalím dobrou náladu, jak nám radili taky v organizačním mailu, který mi přišel pár dní před kurzem.

Kurz probíhal ve Zlíně dva dny od 9:00 – 17:00 hodin. Ovšem na místě jsme měli být v 8:45 hodin. Vyjeli jsme s manželem (který mě na kurz vezl) v ideální čas. Vyhodil mě na místě, kde jsem předpokládala, že se má kurz konat. Byla jsem si tím místem naprosto jistá. Přece jen jsem se ve Zlíně narodila a studovala jsem tam výšku. Pche! Tam se nemůžu zamotat. Už záhy po vysazení jsem si uvědomila, jaký to byl OMYL! 😀 Manžel odjel domů fotit roztomilý pár, který je v „očekávání“ a já s hrůzou koukla na hodinky. Bylo 8:44 hodin. Paráda. Hned jsem zase studovala organizační mail a snažila jsem se pře google mapy najít fotku budovy. Jenže ony jsou vlastně v té lokalitě všechny velice podobné. 😀 Navigace mě vodila blízkým studentským parčíkem sem a tam a já s tím mobilem vypadala, jako ztracený hledač vody.

Nakonec jsem budovu zdárně našla. Nervózně jsem mrkla na hodinky. Hle! Je 8:55 hodin. To už zvládnu, tady se nemůžu zamotat. Povím Vám… další můj OMYL! 😀 Nevěděla jsem které patro a která učebna. Tak jsem zkoušela patro od patra. Došla jsem na studijní bezpečností oddělení (nebo se tak nějak aspoň jmenovalo). Tady to přece nemůže být – pomyslela jsem si a vyšla do dalšího patra. Všude tma. Pak jsem si ale řekla, a proč by to nemohlo být zrovna tam! Vypnula jsem svůj mozek, který mi beztak do té chvíle moc nepomáhal, a šla podle pocitů. Vrátila jsem se zpět na studijní bezpečností oddělení. Hned mě zaujala žena, která vypadala také poněkud ztraceně a vešla do otevřených dveří. Hned jsem se vydala za ní. S nejistotou a omluvným úsměvem jsem nakoukla dovnitř. A podle vyskládaných tejpů a několika lidí (a že nás byl plný počet) mé srdce radostně poskočilo. Hned mě uvítal sympatický mladý muž, náš lektor Tomáš, který mi s vřelým úsměvem oznámil, že jsem tam správně a že určitě budu Sabina. Kývla jsem a hned jsem napochodovala k němu a zaplatila zbylou částku za kurz. Potěšily mě ovšem hned dvě věci. Za prvé, došla jsem na místo v 8:59 hodin a za druhé jsem byla prý první, kdo mu konečně zaplatil přesnou částkou.

Rozhlédla jsem se po třídě a hned zaplula do první lavice (mimochodem – od střední neustále sedím v prvních lavicích, aniž bych nějak extra chtěla) k ženě, díky které jsem třídu našla, aniž by o tom zatím ona sama věděla. Představily jsme se a paní Ilonka se stala mým tejpovacím partnerem na celý víkend. Mohli jsme začít. Krátce jsme se představili, tedy jména, profese a proč jsme na kurz došli. Životní příběhy lidí, které je dovedli na kurz, byli rozmanité a vždy byly opodstatněné a krásné. Byli tam profesionální maséři, laici, kteří jsou po úraze nebo mají doma nemocné děťátko, které potřebuje (nejen) prostřednictvím tejpů pomoci a i studenti fyzioterapie, kteří si stěžovali, že tejpování nemají vůbec ve studijním plánu.

Teď ale k samotnému tejpování!

První den jsme si během hodiny řekli základní teoretické znalosti a zbytek hodin a druhého dne jen a pouze tejpovali. A teď se s Vámi podělím o znalosti, které jsem si z prvního dne odnesla a vyvrátím pár fámů, které se šíří o této technice.

Samotné tejpy a metoda tejpování vznikla v Japonsku začátkem 80. let, kdy chiropraktik a vědec Dr. Kenzo Kase vylepšil metodu pevných tejpů. Poprvé se tato metoda objevila na letních olympijských hrách v letech 1988 a dnes se tato metoda používá kolem 80% mimo sport. Tejpovat lze také zvířata. Ovšem toto je populární více v zahraničí. U nás se u zvířat používá jen z nějakých 30% a to hlavně u koní.

Tejpování je metodou, při které se využívá lepení pásek/tejpů (dle účelu pevných či pružných) na kůži k ovlivnění cévního, lymfatického a pohybového systému.

Pevné tejpy se používají méně. Mají funkci sádry. Zafixují Vám postiženou oblast a zpravidla bývají nejčastěji bílé či krémové barvy.

Elastické tejpy jsou ovšem více a více oblíbené. Proč? Protože využívá autoreparační, tedy samoopravné procesy, takže tělo urychlí léčebné procesy. Je ovšem dobré využívat tejpy, jako doprovodnou techniku při rehabilitacích či masážích. Tejpy Vám hlavně pomůžou od bolesti dané oblasti. A jak je to možné? Protože tejpy (v dobrém slova smyslu) dráždí kůži a podporují její prokrvení. Když se aplikuje tejp (spávně), dojde ke zvrásnění kůže a tím k nadzvednutí pokožky, snížení tlaku v podkoží a k prokrvení.

Tejpy hlavně pomáhají při:

  • Přetížení svalu
  • Povadlém svalu
  • Snižují svalovou únavu
  • Zmírňují bolest, křeče a poškození svalu
  • Zrychlují regeneraci svalu a hojení
  • Zlepšují cirkulaci krve
  • Snižují otoky, protože rozjíždí lymfatický systém
  • Vstřebávání hematomu
  • Tlumí zánětlivé procesy
  • Upravují chybné postavení kloubů
  • Řeší špatné držení těla
  • Zmírňují bolest a urychluje hojení

A používají se konkrétně například při:

  • Bolestech hlavy, zad a končetin
  • Kloubních blokádách
  • Bolesti kloubů
  • Přetížených svalů
  • Křečích svalů
  • Kloubních poraněních
  • Neurologických obtížích
  • Syndromu karpálního tunelu
  • Syndromu tenisového a golfového loktu
  • Otocích
  • Jizvách
  • Vbočených palců
  • Chybném postavení těla či jednotlivých kloubů
  • Modřinách, a jiné…

O tejpech se roznesly fámy, že jsou podle barev napuštěné různými léčebnými látkami nebo jsou to jen nalepovací pásky, které nijak nepomáhají. Ovšem pravdou je, že tejpy pomáhají a to hlavně od bolesti a ostatních problémech, které jsem již zmínila výše.

Pružné tejpy jsou vyrobené ze 100% bavlny a obsahují asi 5 – 7% elastanu. Díky své tloušťce jsou podobné kůži, voděodolné, prodyšné, hypoalergení, protože lepidlo je 100% lékařská pryskyřice, na kterou je málokdo alergický. A to byste poznali dávno, protože pryskyřice se používá i v náplastích. Nalepené vydrží až 5 dní. Záleží na místě aplikace, ale nejvíce účinné jsou 2 – 3 dny.

A proč ty barvy? Nemají specifický význam. Jsou to jen barvy a lidé si je můžou vybrat podle toho, jaká barva se jim líbí a která se jim více hodí k oblečení nebo u sportovců k dresu. Někdy se barva určuje podle psychologického hlediska. Tmavá barva pohlcuje teplo, červená a oranžová zahřívá, modrá a světlé barvy chladí. Ve skutečnosti je to ale úplně jedno. Barvy tejpu nemají specifický účel.

Vyrábí se dokonce v mnoha barvách a designech. Na trhu najdete standartní celobarevné tejpy, designové tejpy, tejpy s dětským motivem, které jsou zároveň jemnější, hedvábné tejpy, pevné tejpy, cross tejpy,…

   

Při výběru se hlavně zaměřte na to, kde byly tejpy vyrobeny. Hledejte hlavně ty, které jsou z Jižní Korei. Pokud chcete zatejpovat nějakou postiženou oblast, vyhledejte odborníka, který prošel školením, protože tejpy se dá pomoci, ale také byste si mohli spíš uškodit, kdybyste se o to pokoušeli sami.

V teoretické části kurzu jsme si řekli také, zásady tejpování, pod jakým napětím tejp aplikovat a proč, techniky, jaký tvar tejpu je na co vhodný a jaké jsou kontraindikace, tedy kdy se netejpuje. S tím se tady ale nebudu rozepisovat.

Po teorii přišla praktická část kurzu a my jen tejpovali, tejpovali a tejpovali. A pochopitelně také stříhali tejpy. 😀 Vždy nám náš instruktor (Tom) ukázal na dobrovolníkovi, jakou oblast si vyzkoušíme zatejpovat a potom jsme trénovali na sobě navzájem. No, v podání Toma to vypadalo velice jednoduše a jasně. Pracoval sebejistě, přesně a s elegancí. Ovšem když jsme to zkoušeli my, hned jsme zjistili, že to tak lehké není. Byli jsme takoví neobratní a dokonce i stříhání byl problém. 😀 Kdo by kdy myslel, že zastřihnout něco do obloučku nebo stříhat rovně bude takový problém. 😀

  

  

Při pauze na oběd jsme se s Ilonkou dali dohromady s dalšími kolegy. Ženou, která je instruktorkou Tai-chi a masérka, která se věnuje čínské medicíně, a mužem, který byl velice příjemný a rozumný a přišel se naučit tejpovat, aby to využil při svých zdravotních komplikacích a pro blízké. Šli jsme do čínské restaurace, kde jsme se pořádně nadlábli, více se poznali, zasmáli a vyměnili si své zkušenosti a názory na život. Ovšem při cestě zpět jsme společně narazili na závažný problém.

Protože náš kurz probíhal v sobotu a v univerzitní budově, musely se vchodové dveře zamykat. A právě to se nám 5 minut před koncem obědové přestávky stalo. 😀 Zkoušeli jsme se Tomovi dovolat, ale nepodařilo se. Tak jsem naši skupinku 4 kurzistů opustila, oběhla budovu, a protože naše třída byla ve vyvýšeném přízemí, otevřeným oknem jsem požádala Toma o otevření vchodových dveří a sama jsem za údivu a smíchu ostatních vlezla oknem na své místo. Potom jsme opět tejpovali a dělali z našich těl duhy. 🙂

Druhý den se jednalo o to stejné, tejpování, tejpování, tejpování… řeknu Vám, není to tak lehké, jak to vypadá. 😀 Ale je to super to umět. Ale díky Tomovi jsme vše správně pochopili, naučili a baví nás to. Když jsme šli v poledne na oběd, konečně jsme šli všichni společně (až na dvě mladší kurzistky a Toma) a to do blízké indické restaurace. Jídlo bylo super (zhřešila jsem – viz. foto) 🙂 a všichni jsme si hezky popovídali, ale bohužel jsme na jídlo čekali 45 minut, a tak jsme na jídlo měli mít jen 15 minut včetně placení. Napsala jsem tedy Tomovi, kde jsme a on došel za námi a pak jsme se všichni trousili „jak šváby na pivo“ (díky zajímavému systému placení) zpět do třídy. Prý se za pozdní příchody v kurzu zpívají písničky, ale protože nás bylo 12 (vlastně téměř včetně s Tomem), zřejmě si chtěl uchovat zdravý sluch a k ničemu takovému nás nenutil. 😀

 

Pobavil mě (a i ostatní) ještě jeden moment hned po obědě. Došlo k tejpování kotníku, a protože já měla pravý kotník 6x vyvrtnutý a 1x zlomený, a levý zvrtnutý tak 8x, nabídla jsem se jako dobrovolnice k ukázce a hned jsem nastavila svůj zdemolovaný pravý kotníček. Hupsla jsem na třídní lavici a těšila se z blížící se opory díky tejpům. Ovšem hned záhy jsem zjistila, že se tak trochu protočím a budu mít hned po obědě takový „kolotoč“. Aby totiž mí ostatní kolegové viděli všechno, bez varování mi Tom uchopil kotník a celou mě na lavici otočil na druhou stranu. Pochopitelně se všichni smáli a já jen valila očiska. Jasně, smích… Ovšem za chvíli jsem se točila zas zpět a další chvíli (ovšem to jsem dostala upozornění „Drž se.“ – i když vlastně nebylo moc čeho) jsem se točila a posouvala dozadu rovnou s celou lavicí. Takže jsem to měla i s takovou miniatrakcí. 🙂

Ovšem potom jsme zas tejpovali a tak od 15. do 16. hodiny probíhala praktická zkouška i se základní teorií. Tom nás všechny obešel a každému zadal část těla, kterou svému kolegovi zatejpuje. Nebudu Vám lhát, zmocnila se mě tréma a v hlavvě mi probíhalo vše, co nám Tom kladl na srdce.

Důležité bylo dokonáno. Všichni jsme to zvládli, dostali certifikát, udělali společné fotky a loučili se. Ovšem nečekala jsem, že ten konec bude pro mě tak těžký. Nějak mi bylo smutno, že už nebudeme všichni společně tejpovat, že se nebudeme všichni učit a že se všichni rozjedeme zpět do všech koutů Moravy domů. Nutno podotknout, že z těch 14 ti lidí byly jen 2 studentky ze Zlína. 😀

Ovšem, kdo se chcete rozvíjet, a tejpování Vás zaujalo, mohu Vám jen doporučit Školu tejpování, jejíž odkaz naleznete zde. Já sama se chci dál rozvíjet v pokročilém kurzu tejpování a zaujaly mě také spoušťové body.

Doufám, že jsem Vám trochu osvětlila metodu tejpování a trochu pobavila zážitky. 🙂

S Láskou Vaše Sába

0 0 vote
Article Rating

You may also like

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments