Ikea forever a změna plánu #5

Práce je jak na kostele, ale to zná každý, kdo dělal doma větší rekonstrukci. 🙂 Bohužel tak člověk nestíhá úplně všechno v termínech, ve kterých by si přál. 😀 Řeč je o psaní těchto článků – takže klid a možnost se rozepsat přijde pod rouškou noci, kdy oblohu křižují blesky a vzduch zvlhne letním deštěm. 🙂 Pokud jste třeba ještě nečetli předešlé články, najdete je v rubrice “Plníme si sny” nebo zde přikládám odkaz na předešlý článek. No ale teď k tomu, co se dělo! 🙂

Zjistili jsme s Oldou, že v Ikei mají výprodeje a zrovna na věci, na které jsme si dělali zálusk. 🙂 Vydali jsme se tam a začali zkoumat nabídky. 

Když budete přemýšlet nad novým nábytkem nebo větší rekonstrukcí, je dobré si neustále udržovat přehled a následovat svou intuici, co se týče koupě. Když totiž více zaváháme, může se stát, že vybraný kus bude stáhlý z prodeje a nás to potom bude mrzet.

V Ikei jsme měli úspěch. Koupili jsme zde skleněnou vitrínu na zámek, kterou chceme umístit do kuchyně a do ní vystavit naše krásné kousky z minerální říše, a také jsme si více prohlédli komodu, kterou chceme umístit do obýváku místo nynějšího Oldového počítačového stolu. 

Úlovek za všechny prachy.

Největší radost jsme ale měli z lustru do kuchyně, který jsme si vyhlédli už na začátku plánování rekonstrukce. Lustr byl krásný a naprosto seděl do našeho stylu i nad barový stůl. Měl jedinou vadu – na lustr nám přišla cena příliš vysoká, takže jsme si vybrali jiný. O to větším překvapením a radostí nám bylo zjištění, že náš vybraný lustr zlevnili z několika tisíc na pouhých 99 korun! Okamžitě jsme po něm sáhli a byli spokojení, jako želvy. 🙂

Ten večer jsme si společně sedli a dohodli se, že když už se pouštíme do rekonstrukce a zařizování trucovny, přidáme k tomu také ložnici. Podlahy (plovoučky, které jsme pokládali, když mě bylo 15 let) už to měly několik let za sebou, a navíc doslova a do písmene “plavaly”. 😀 

Pochopitelně nám bylo jasné, že to bude “záhul”, ale zas na druhou stranu budeme mít aspoň klid – takže došlo k přepočítání financí a našich příjmů. Pochopitelně trucovna, ložnice i komoda do obýváku nejde ze zařízené hypotéky, co máme na rekonstrukci jádra, ale z vlastních našetřených zdrojů. A tak jsme vybrali nábytek do ložnice – pro změnu opět z Ikei. 🙂

Škoda, že neexistuje teleport.

Ovšem přišla další překážečka – nábytku, co bylo třeba dovést z Ikei, bylo spousta. Taky aby ne, vždyť se jedná o kompletní zařízení dvou pokojů a jednu velkou komodu. No jo, ale jak to všechno dovést? Naše sportovní autíčko zvládne velký nákup z Makra, ale s nábytkem si neporadí. 

Započali jsme tedy pátrání po dodávce, ovšem i když dodávky vidíme na každém kroku, nikdo v našem okolí tento skvost doma neměl. Jiskřička naděje zaplála v okamžik, kdy mi můj švagr nabídl, že by nám půjčil 2 metrový vozík, který sám používá k převozu materiálu (povoláním stolař). 

Jak jiskřička zažehla, tak začala ztrácet na síle. Vozík by byl super, ale za co ho zaháknout? Už jsem nás viděla, jak s vypětím sil táhneme vozík s Oldou za sebou po dálnici ručně. 😀 Pochopitelně myšleno ze srandy a s nadsázkou. Jiskřička začala sílit ve chvíli, kdy nám tchán svolil půjčení svého auta, které má tu kouzelnou věcičku vzadu – kulu. 😀 

Nedělního rána zavolal tchán Oldovi, že kulu spolu nainstalují, abychom pro nábytek mohli jet. Byla to poněkud rychloakce, protože jsme nic takového ten den v plánu neměli. 

Zásah z nebes.

Photo by Oldřich Mach
Photo by Oldřich Mach (@photoodimm)

Ten den ale nic nechtělo, abychom jeli. První problém byl ten, že švagr nepočítal, že bychom si půjčili vozík zrovna v tento den a půjčil nějakou elektrickou přípojku svému kamarádovi. Takže by vozík asi neukazoval, kam chceme odbočit. 

Druhý problém byl s kulou, která tam nešla našroubovat, protože nešla sundat nějaká krytka. Omluvte prosím mé nepřesné vyjadřování v tomto ohledu, ale stále ještě nejsem řidič a všechny věci, které se týkají plechových vozítek, jsou pro mě “španělskou vesnicí”. 🙂 

Další problém byl ten, že v neděli ztěžka převedete peníze ze spořícího účtu na klasický, abyste mohli provést výběr hotovosti. 

Rozhodli jsme se to tedy stopnout a přijali jsme rozhodnutí vyšší moci, která nás ostatně vede po celou dobu této velké životní změny. I tak ovšem naše jiskřička zhasla – musíme sáhnout po možnosti dovést nábytek přímo od Ikei.

 Vyrážíme na částečný lov.

Jelikož nám skrze vlastní dovoz nábytku nic nehrálo do karet, rozhodli jsme se pro dovoz od Ikei. Není to nejlevnější, ale zase levnější než si půjčovat jejich vozík a jet několikrát cestu do Brna a zpět. V úterý 9. 7. jsme nasedli do půjčeného auta od tchána a vyrazili nakoupit část nábytku, kterou bylo auto schopno pohltit a zároveň objednat dovoz zbylého nábytku. 

Udělali jsme to tak schválně, abychom neplatili zbytečně vysokou cenu za dovoz od Ikei, která se odvíjí od ceny nakoupeného nábytku. Paradoxně čím dražší nákup, tím dražší dovoz

Ještě než jsme najeli na dálnici směr Brno, jsme se zastavili vybrat lino do trucovny a ložnice. Zamířili jsme do prodejny Podlahy Zapletal, kde jsme kupovali lino do obýváku minulý rok. Po pečlivém výběru jsme měli jasno. Opět nás nezklamala komunikace se zákazníkem a vyjítí vstříc přáním zákazníka. Pokud jste ze zlínského kraje, vřele Vám tuto prodejnu doporučuji. (Poznámka: toto není spolupráce, ale dělím se s Vámi o vlastní zkušenosti.)

Výherce! 🙂

Tetris nás připravil na Ikeu. 😀 

Naše cesta mohla pokračovat. V Ikei jsme si nabrali to, co autíčko uvezlo a zaplatili. Společnými silami jsme dotlačili vozík k našemu “oři” a začali využívat zkušenost z dětství, kdy jsme “pařili” hru “Tetris” – schválně, kdo z Vás ji taky hrál? 🙂 

Tím to ale nekončilo. Museli jsme se vrátit zpět do Ikei a seskládat také zbytek nábytku na vozík. Proč? Protože když si to necháte složit pracovníky Ikei, tak za to dáte 300 korun. Sice to není žádná závratná suma, ale jak jsem zmínila výše – zařízení do trucovny a ložnice si financujeme z vlastních zdrojů, a tak jsme museli být s financemi opatrní. Je fakt ten, že když si to necháte naložit pracovníky, tak nebudete “sedření, jako bulhaři”. 😀 

Když si budete platit za dovoz nábytku z Ikei, zajdete na informační pult ve skladu prodejny, kde Vám zboží načtou a domluvíte si s nimi další služby, které nabízejí. Doporučuji načítání zboží kontrolovat. Vícenásobná kontrola = vícenásobný klid v duši. 🙂 Také je vhodné se domluvit na tom, že Vám zaměstnanci krabice vynesou až do bytu. 

V pátek 12. 7. nám nábytek dovezli a my ho mohli popsat a uskladnit pěkně systematicky do budoucí trucovny, která nyní sloužila, jako sklad. Trochu měl ale zamrzelo, že jsme byli domluveni na 15. hodinu, tedy v čas, kdy se já i Olda vrátíme z práce – ovšem už ve 13 hodin nám bylo oznámeno, že jim odpadl jeden dovoz, tak dorazí za půl hodiny. To byla velká čára přes plán, protože jsme byli svázáni v práci. Olda si tedy musel domluvit v práci, že skončí nečekaně dřív a já ve 14:15 metla v dešti domů, jako oživot. 

Pánové dorazili ve 14:15 s mrazivou náladou a zahalení v černém plášti (metaforicky řečeno). Naštěstí aspoň jeden z nich v průběhu trochu roztál a rozjasnil se, protože si uvědomil, že my nejsme důvod jejich špatné nálady

Necháváme se vést osudem

V pondělí 15. 7. na nás zbývaly ještě dvě věci k zařízení – výběr dřezu do kuchyně a výběr dekoru skříní do chodby. Tak jsme si udělali pěknou procházku. Zašli jsme do kuchyňského a koupelnového studia Harko, kde jsme měli objednaný veškerý materiál do koupelny. Personál opět na jedničku – všímavý, naslouchal přáním zákazníka a poradil. 

S Oldou jsme si vždy přáli keramický dřez, ovšem jak jistě víte, tato sranda není zrovna levná. Nicméně andělé opět zasáhli a dovedli nás na místo a k lidem, kde jsme si mohli všichni vyjít vstříc. My dostali keramický dřez dle našich představ a jednomu človíčkovi z prodejny spadl kámen ze srdce. Pochopitelně dobrý skutek je oplacen dobrem, které nám hodně pomohlo. 

Vzorkovníky na dřez
Náš dřez 🙂

Potom jsme jen zašli do DřevoTrustu v Řempu, kde jsme si vybrali dekor skříní na chodbu a veškeré informace, včetně ohledně dřezu, jsme zaslali našemu stolařovi. 

DřevoTrust Kroměříž

Ve středu 17. 7. nám od Podlahy Zapletal dovezli lina. Pán měl za sebou náročnou cestu z Maďarska, která jej sice o pár hodin zdržela, ale jako kompenzaci nám chtěl pomoci vynést lina až do bytu. To jsme ale odmítli. Jednak jsme to s nimi neměli domluvené, a jednak toho už musel mít pán “plné zuby”. Bohužel, když vletěl do prodejny, aby naložil naše lina, zapomněl naložit lišty. Ovšem to pro něj nebyl problém. Okažitě otočil auto a lišty nám ještě dovezl ve vlastním autě. Musím pochválit ochotu a lidské jednání.

Naše lina

Když dvě myšky pomáhají kocourovi.

S linem nám došel pomoc dlouholetý dobrý kamarád. První lino bylo lehčí a užší, takže ho kluci vytáhli spolu, ale to druhé bylo těžké (a opravdu hodně) a dlouhé. Takže nás čekala výzva v podobě šesti pater. Nějak jsme se ale s Oldou nepochopili, takže po prvních třech patrech jsem měla dojem, že budu vdova, protože mojeho skolí infarkt. Byl bílý, jako stěna a nejen proto, že otřel chudák všechny zdi, protože jsme ho s kamarádem zespodu pěkně tlačili a drtili neustále ke zdi. V těžkém dechu mi vysvětlil, co se po mě žádá – prostě jen držet zlomené lino po celou dobu. 

No, pochopitelně další tři patra jsme s touto metodou lino vynesli, jako nic. 🙂 

Nečekaně jsme tento maraton zakončili kontrolním přepočítáním financí. Možná někomu může přijít zbytečné neustále provádět kontroly financování rekonstrukce, ale když se pohybujete v tak vysokých sumách a v tak velkém projektu, doporučuji být neustále v obraze a být aspoň pár kroků napřed, aby nedošlo k nedorozumění a nedej bože k tomu, že by finance došly. 

Tak to by bylo k této části vše. 🙂 Snad jsem Vám předala aspoň nějaké tipy z naší zkušenosti nebo jste se třeba někdy zasmáli. 🙂 Pokud jste se u čtení odreagovali a aspoň na chvíli nemuseli myslet na to, co Vás trápí nebo co Vás čeká, i to je pro mě veliká radost.

S Láskou Vaše Sába

XoXo

You may also like

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na